Odborná literatura uvádí: směs pupenů dubu, černého rybízu, lnu setého, brusinky, olše a betaglukanu posiluje trávení a má blahodárný vliv na celou trávící soustavu. Posiluje také obranné reakce, potlačuje vývoj škodlivých mikrobů. Více >>
Výrobce: Naděje - Mgr. Jarmila Podhorná. Kód produktu: P00105-50ml

196 Kč s DPH

Skladem

Odborná literatura uvádí: směs pupenů dubu, černého rybízu, lnu setého, brusinky, olše a betaglukanu posiluje trávení a má blahodárný vliv na celou trávící soustavu. Posiluje také obranné reakce, potlačuje vývoj škodlivých mikrobů. 

Dub letní

  • Latinský název: Quercus robur
  • Účinně pomáhá při: Droga vykazuje především adstringentní - svíravé působení a zároveň jistý efekt antibiotický. Podává se proto při průjmech a při zánětech v trávicím ústrojí. Zabraňuje přestupu bakteriální nákazy z trávicího ústrojí do oblasti močových cest a pohlavních orgánů. Velmi široké je i zevní použití, užívá se při hemeroidech, kožních zánětech, na mírnější popáleniny, jako kloktadlo, také formou koupelí, například při potivosti nohou.
  • Botanický popis a pěstování:

    Dub je známý, velmi statný strom s vrapatou kůrou a typickými peřenodílnými až peřenolaločnatými listy, u dubu letního krátce řapíkatými. Plodem jsou žaludy, botanicky jde o nažky, uložené ve dřevěné číšce. Dub je hojně rozšířený strom, vyskytující se od nížin do podhůří, který upřednostňuje zásadité podloží. Roste jak ojediněle, tak i ve společenstvích, zvaných doubravy.

    Sběr a používané části:

    Nejužívanější částí je bezesporu dubová kůra. Sbírá se pouze mladá, hladká kůra z tenkých kmínků nebo větví, nejlépe na jaře. Ojediněle se sbírají na podzim zralé žaludy nebo i list, a sice od jara do konce srpna, než začne žloutnout.

    Způsob použití:

    Dubová kůra se užívá v podobě odvaru, případně prášková. Vhodnou aplikační podobou je i tinktura z duběnek, která je k mání běžně v lékárnách. Obvyklá dávka práškové kůry je 0,5 až 1,5 g. Drobně drcenou kůru na přípravu odvaru dávkujeme 1,5 až 2 g na šálek objemu 150 až 180 ml. Tinkturu podáváme v dávce 15 až 25 kapek 2 až 4 krát denně. Pro zevní použití připravujeme odvar s vyšší koncentrací. Při použití koupele, například sedací při hemeroidech, bereme 30 až 40 g drogy na 1 litr odvaru. Pro přípravu většího množství vody na lázeň stačí 20 až 25 g drogy na 1 litr. V těchto případech připravíme 5 litrů dlouho vařeného odvaru a po delším vyluhování přidáme do lázně. S ohledem na cenové relace je lépe místo kůry použít listovou drogu, která je dostupná po celý rok. Na bolestivé klouby bez otoků přikládáme kašovitý obklad z čerstvých , drcených listů. Obklad necháme přiložený nejprve hodinu, ale při dobré snášenlivost jej můžeme nechat i přes celou noc.

    Zajímavosti:


    „Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“

  • Černý rybíz

    • Latinský název: Ribes nigrum
    • Účinně pomáhá při: Plody aplikujeme při únavě, proti účinkům stresu, v rekonvalescenci po těžkých chorobách. Listy působí jako spolehlivé antirevmatikum, jsou účinné při cévních onemocněních, i preventivně a při lámavosti - praskání cév. Podávají se také jako pomocné léčivo při močových a ledvinových zánětech. Listy i plody můžeme používat jako kloktadlo, při chorobách z nachlazení, při Bechtěrevově nemoci a pod. Odvar z kořene je vynikajícím lékem při zánětech jater.
    • Botanický popis a pěstování:

      Černý rybíz neboli meruzalka černá je beztrnný keř s velmi typickým, pronikavým aroma. Velké řapíkaté listy jsou tří až pětilaločné, s trojbokými úkrojky, dvakrát hrubě pilovitými a na rubu žlázovitě tečkovanými. Květenství je uspořádáno do řídkého nicího hroznu. Plodem jsou typické bobule, příjemné chuti, se zvláštním neopakovatelným aroma. Kvete obvykle na přelomu dubna a května. Černý rybíz je výhradně pěstovaná rostlina, u nás velmi rozšířená.

      Sběr a používané části:

      Drogou jsou plody, listy i kořen. Plody sbíráme úplně zralé, obyčejně v pozdějším létě, listy na jaře, zpravidla během květu rostliny, kořen na konci květu rostliny, tedy asi do konce června.

      Způsob použití:

      Plody podáváme přednostně čerstvé, případně z nich lisujeme šťávu, která se dá dobře konzervovat. List podáváme samostatně formou krátkodobě vařeného odvaru (asi 2 minuty) nebo formou nálevu. Osvědčila se i forma balzámu i homeopatického čaje podle Kloudy. Plody tvoří také vhodnou příměs do tzv. bylinkové krve pro podpůrnou léčbu při chorobách ledvin. Sušený plod je vhodné před použitím rozdrtit a podávat formou nálevu.

      Zajímavosti:

      Plod upřednostňujeme zejména v geriatrii jako obecně posilující prostředek. Stejné díly šťávy z černého rybízu, černého bezu a červené řepy aplikujeme jako tzv. bylinnou krev, která je vhodná při nádorových onemocněních a jako posilující, protizánětlivý a protibolestivý prostředek především v rekonvalescenci po těžkých operacích. Užívá se asi 250 až 500 ml denně.


      „Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“

    • Len setý

      • Latinský název: Linum usitatissimum
      • Účinně pomáhá při: Droga je velmi užitečná při zácpě, při zánětu žaludku a střev, při vředech žaludečních a dvanácterníkových, zevně pak při kožních zánětech, na spáleniny a jako kosmetikum při přesušené pokožce. Poměrně vzácnou vlastností je skutečnost, že v "žaludečních" indikacích přídavek této drogy prolonguje (prodlužuje) dobu, po kterou je čajovina účinná.
      • Botanický popis a pěstování:

        Len setý je letnička, dorůstající asi 3/4 metru. Má jednoduchou, nahoře se větvící lodyhu, s jednoduchými, úzkými, celokrajnými listy se třemi žilkami, které jsou k lodyze přisedlé. Květy rostou ve vloženém hroznu, před rozvitím visí dolů, po rozkvětu se vzpřímí. Jsou blankytně modré a jejich kalich i koruna jsou pětidílné. Plodem je pětipouzdrá tobolka s deseti semeny. Len je pěstovaná, kulturní rostlina, vyžadující mírné, vlhčí podnebí a hlinitou nebo hlinitopísčitou půdu, vhodná pro podhorské a nižší horské oblasti.

        Sběr a používané části:

        Drogou je semeno, sbírané v době, kdy nať začíná žloutnout. Len pěstovaný pro vlákno se sklízí ihned po odkvetení, v tomto případě nelze získat semeno.

        Způsob použití:

        U málokteré drogy tak záleží na podávané lékové formě jako právě u lněného semene. Chceme-li, aby droga působila v žaludku nebo ve dvanácterníku, podáváme slizovitý macerát, obvykle v dávce 1 až 4 poháry nebo šálky denně. V případě, že potřebujeme zajistit působnost drogy ve střevech, podáváme lněné semeno syrové, buď celé nebo čerstvě mleté. Mleté semeno neobvykle rychle žlukne, a proto se musí mlít před spotřebováním. Doba přípravy macerátu nemusí být dlouhá, obvykle postačí hodina. Jako projímadlo podáváme lněné semeno podle tohoto receptu: 1. den: 3x denně 1 polévková lžíce syrového semene, rozkousat a sníst. 2. a 3. den: 3x denně 2 polévkové lžíce semene. 4. den: se dostaví efekt a od tohoto dne podáváme pouze udržovací dávku 2x denně 1 polévkovou lžíci, a to po dobu 2 až 3 týdnů. Pak dávky snižuje "do ztracena" až na nulu. Nemělo by se najednou vysadit. Po ukončení léčby semenem přecházíme na dobu nejméně jednoho měsíce na užívání 4 polévkových lžic naklíčené pšenice denně.

        Zajímavosti:


        „Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“

      • Brusinka

        • Latinský název: Vaccinium vitis-idaea
        • Účinně pomáhá při: Brusinka je rostlinou určenou převážně pro ženy, která účinkuje jako lék proti předčasnému stárnutí v mnohých stádiích biologického rozkladu. Doporučuje se rovněž při menopauze, dále jako prostředek proti křečím, při návalech horka, děložních fibromech, vazivovatění vaječníků (postmenopauze) či některých nezhoubných hyalinizovaných nádorech (jako je adenom štítné žlázy). Macerát přispívá k vylučování kyseliny močové, močoviny a cholesterolu. Pomáhá proti ledvinovým kamenům. Působí proti zánětům ledvin a na prostatu. Brusinka zabraňuje skleróze tepen a tepének a degeneraci jejich stěn. Má močopudný účinek a je vhodná při opakovaných zánětech močového měchýře a rovněž jako drenáž močového měchýře. V oblasti trávícího systému se macerát z pupenů doporučuje při chronické zácpě, spazmodických kolitidách (regulační účinek na pohyblivost tlustého střeva), průjmech (především při průjmech po požití antibiotik), představuje pozoruhodný drenážní prostředek na střeva a dezinfekční prostředek. Co se plic týče, tento macerát působí při plicní fibróze, následcích staré plicní embolie.
        • Botanický popis a pěstování:

          Brusinka je malým polokeřem, který se šíří na rozrušených půdách, často rašelinových, v podobě silně zakořeněných a rozvětvených drnů. Jde o houževnatou rostlinu, vždy zelenou, často se vyskytující na horách. Brusinka je rostlinou vyskytující se na kyselých vřesovitých, v rozrušené půdě, chudé půdě.

          Sběr a používané části:

          Použitá část: čerstvé mladé výhonky na jaře.

          Způsob použití:

          Použití jak tinktura z pupenů a to: klouby - usnadňuje vstřebávání vápníku, postupující chronická polyartritida oběhový systém - degenerace cévní stěn trávící ústrojí - zácpa, regulace tlustého střeva, průjem po užívání antibiotik, drenáž střev plicní systém - stará plicní embolie urogenitální systém - zánět ledvin, záněty močového měchýře, děložní fibrom, prostatizmus krevní systém - normalizuje kyselé fosfatázy nervový systém - působí proti křečím, menopauza, návaly horka kůže - poruchy výživy kůže

          Zajímavosti:


          „Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“

        • Olše lepkavá

          • Latinský název: Alnus glutinosa
          • Účinně pomáhá při: Bylinku podáváme s oblibou při průjmech a při nemocech z nachlazení jako kloktadlo. Čerstvými drcenými listy můžeme obkládat rozpraskané prsní bradavky kojících žen, případně zanícené plochy pokožky. Nalézá též uplatnění i v léčbě střevních zánětů, kde vedle pitné kůry je doporučována i léčba klyzmaty. Korová tinktura působí baktericidně proti stafylokokům, proti bakterii Escherichia coli a proti bacilům Bacillus subtilis. Tato tinktura stejně jako tinktura z příbuzného druhu olše šedivá, jejíž působení je ještě silnější, hubí i prvoky druhu Paramaecinum caudatum, Stilonima millibus, Oparia renerum a Lamblia intestinalis. Šištice se mohou využívat v léčbě nemocí, provázených zimnicí jako například malárie. Pro revmatiky je vhodné spaní na olšovém listí, kterým můžeme například částečně naplnit polštáře. Proplachováním nosu odvarem nebo šňupáním mleté drogy můžeme zastavit krvácení z nosu. Zevně lze olšové drogy aplikovat formou obkladů na nehojící se rány, bércové vředy a spáleniny. Pupeny léčí vnitřně zánětlivé procesy, včetně kostních zánětů a revmatismu. Je vhodné je podávat i při ischemické chorobě srdeční, ale i při osteoporóze. Olšové gemmoterapeutikum se řadí mezi nejlepší přírodní prostředky na léčbu akutních bolestí zad, kloubů a svalů revmatického původu.
          • Botanický popis a pěstování:

            Olše lepkavá je středně velký strom s kuželovitou korunou z tenkých, téměř vodorovně odstávajících větví. Mladé větvičky jsou oblé až trojhranné a raší v dubnu. Listy jsou střídavé, jednoduché, dvakrát pilovité, v mládí lepkavé a opadávají zelené pozdě na podzim. Kvete v březnu a dubnu před vyrašením listů. Jednodomé, různopohlavní květy se od sebe liší.Samčí květ vytváří podlouhlé, větroprašné jehnědy, květy samičí pak představují zkrácené šištice s jedním pestíkem a dvěma bliznami. Plodem jsou oválné nažky umístěné po dvou v šišticích, které při dozrávání dřevnatí. Olše je vlhkomilnou dřevinou. Nacházíme ji nejčastěji na středních a dolních tocích potoků a řek, spolu s vrbami a topoly. Je typickým představitelem lužních lesů. Olše není náročná na světlo, odolává i zimě, ale je citlivá na sucho.

            Sběr a používané části:

            Drogou je list, méně často kůra. Obě drogy sbíráme časně z jara, stejně jako poupata. Používají se v gemmoterapii. Výjimečně se sbírají i nezralé šištice.

            Způsob použití:

            Z listů a kůry připravujeme obvyklým způsobem odvar, dávkovaný zpravidla po několika pohárech denně, ze šišek bílý vinný macerát, podávaný po poháru 2x denně. V některých případech snižujeme dávkování odvaru, zvláště korového, až na několik polévkových lžic denně. Při revmatických bolestech je vhodná série zpravidla patnácti koupelí rukou a nohou v odvaru z olistěných větviček olše. Aplikujeme je obden, co nejteplejší, po dobu 10 až 15 minut. Na unavené nohy a "zvadlou" kůži nohou se užívá koupel z olšového listí. Hrst olšového listí dáme do 1 litru studené vody a pomalu zahříváme k bodu varu. Po zavaření odstavíme a necháme 15 minut vyluhovat, přecedíme a vlijeme do teplé koupele.Koupel nohou má trvat alespoň 10 až 15 minut.

            Zajímavosti:

            Dřevo olše bylo vždy velmi ceněno pro maximální odolnost proti vlhkosti. Na pilířích z olšového dřeva jsou postaveny Amsterodam i Benátky. Stavěly se z něj veškeré vodní stavby, mosty, jezy, splavy, průplavy a veškeré pilířovité stavby ve vlhkém prostředí.


            „Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“

Kliknutím na tlačítko Odeslat souhlasím se zpracováním osobních údajů

Newsletter

Jak získat novinky na email?