Směs bělotrnu, třezalky a lípy. Zklidnění, uvolnění a relaxace, udržování dobrého psychického stavu a emoční rovnováhy, podpora spánku, posílení obranyschopnosti. 

Bělotrn kulatohlavý

• Latinský název: Echinops sphaerocephalus
• Účinně pomáhá při: Základními indikacemi jsou svalové atrofie, periferní obrny, záněty nervů, různé neuralgie a poruchy vedení vzruchu nervovými vlákny. V malých dávkách má droga stimulační účinek na srdeční sval, ve velkých je schopná vyvolat křeče, po kterých by mohlo následovat celkové ochabnutí. Při zmíněném kardiostimulačním působení nastává nejprve mírný vzestup, ale později značný pokles krevního tlaku. Je docela dobře možné,, že se tato droga stane výběrovým léčivem například pro léčbu myopatií nebo zánětech míchy.

• Botanický popis a pěstování:

  Bělotrn kulatohlavý představuje velmi atraktivní bodlák. Je to trvalka s tuhou, přímou lodyhou a lyrovitými listy, podobnými listům pampelišky. Od těch se liší tuhostí, ale především jemnými bodlinkami. Květy vytvářejí kulovitý strboul o průměru kolem 5 cm, který dal vlastně rostlině jméno. Květy mají modrou až ocelově modrou barvu. Rostlina kvete od června do srpna. Bělotrn má rád teplo a sucho. U nás roste jen v teplejších oblastech, velmi roztroušeně, často se pěstuje.

  Sběr a používané části:

  Používanou drogou jsou semena, sbíraná po úplném dozrání koncem léta.

  Způsob použití:

  Odvar z celé nadzemní části se může použít k omývání nebo koupelím rukou a nohou při kožních zánětech, při některých ekzémech a značné zlepšení bylo pozorováno i při použití k léčbě lupenky. Nejvhodnější formou použití je tinktura na vnitřní užívání. Drogu není vhodné kombinovat s jinými kardiotoniky, zejména digitalisové řady. Kontraindikováno je podávání spolu se strychninem.

  Zajímavosti:

  Pro svůj dekorativní vzhled je často pěstován na zahradách, odkud zplaňuje. Dříve se pěstoval, protože poskytoval dobrou pastvu pro včely.

  ---

  „Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“

• Třezalka tečkovaná

  • Latinský název: Hypericum perforatum
  • Účinně pomáhá při: Třezalka je jedničkou mezi léčivými bylinami. Působí jako antibiotikum, podporuje látkovou výměnu, má silné protizánětlivé účinky. Lze použít také na ekzémy i jejich těžší formy. Po úrazech hlavy léčí poškozenou tkáň a odstraňuje otoky, léčí plíce, hlavně v kombinaci s pelyňkem černobýlem, slinivku břišní, a pokud nejsou příliš poškozena též játra. Léčí žaludek a dvanácterník, záněty, vředovou chorobu či žaludeční neurózu. Své uplatnění najde i v ledvinových protizánětlivých směsích. Působí jako mírné kardiotinikum, které je zcela netoxické. Pomáhá při těžkých, srdce ohrožujících chřipkách s arytmiemi a fibrilacemi. Uplatňuje se při úzkostech, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panickém syndromu a lehčích depresích. Je vhodná při rehabilitaci po mozkových příhodách, a to kombinovaně pitnou kúrou, pomocí obkladů a masáží třezalkovým olejem. Třezalka, aplikována dlouhodobě a nepřerušovaně, je základní bylinnou léčby sklerózy multiplex. Zevně je vhodná k léčení ran, pomáhá při léčbě závratí, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cévních stěn. Pomáhá také v boji proti otylosti.

  • Botanický popis a pěstování:

    Z vytrvalého oddenku vychází třezalka tečkovaná tuhou, přímou, oblou, po stranách lehce zmáčknutou lodyhou, porostlou vstřícnými, podlouhle vejčitými, celokrajnými, okrouhlou spodinou přisedlými, prosvítavě tečkovanými lístky. Z úžlabí listů vyrůstají obyčejně listnaté větvičky. Květy jsou sestaveny v bohaté laty, složené z vidlanů a troubelů, a jsou jasně žluté, s obrovským počtem tyčinek. Na korunních plátcích jsou černé žlázky, obsahující červené barvivo. Tečky na lístcích obsahují olejíček. Plodem je třípouzdrá tobolka, s četnými semínky. Třezalka je velmi hojná rostlina slunných strání, luk, pastvin a lesních pasek, od nížiny do hor.

    Sběr a používané části:

    Drogou je kvetoucí nať, sbíraná po rozkvětu hned ráno, když sejde rosa. Nejsme-li si při sběru jisti, zda sbíráme opravdu třezalku tečkovanou, vězme, že musíme jednoznačně sbírat jen byliny s oblou lodyhou, jakoby elipsovitou, nikoliv byliny s lodyhou čtyřhrannou, které vykazují menší množství léčivých látek a sníženou účinnost.

    Způsob použití:

    Obvyklou lékovou formou je nálev podávaný v menších dávkách, obyčejně po 125 ml, dva až čtyři krát denně. Nejúčinější formou je tinktura. Macerací květů v kvalitním nebo slunečnicovém oleji získáme hodnotný masážní, hojivý, jasně červený olej. Třezalka nám může pomoci při problémech s pohybovým ústrojím a páteří. Jednak vnitřním užíváním působí protizánětlivě a též tlumí bolestivé stavy. Jednoduchý a účinný prostředek na zklidnění těchto problémů je vyzkoušené použití třezalkového oleje. Důkazem toho je mnohostranné využití maséry a léčiteli a pochvalné odezvy uživatelů. Člověku ležícímu na břichu nalejeme na prohlubeň kolem páteře vrstvičku třezalkového oleje a přikryjeme fólií nebo pergamenem asi na dobu 15 minut. Olej je nucený vsáknout do meziobratlových plotének, které uvolní nervy a nastává velká úleva.

    Zajímavosti:

    Název třezalka pochází od staroslověnského trjezati, tedy rozdrásat, rozpíchat, což se vztahuje k listům třezalky, které vypadají jako rozpíchané. Třezalka je též jednou z nejznámějších magických rostlin. Červenému barvivu, obsaženému v květech, se říká krev svatého Jana, neboť dle legendy zuřivá a prostopášná Hérodiané, když ji přinesli na míse hlavu sv. Jana Křtitele, v záchvatu zuřivosti propíchala jazyk světcův za to, že neutajil její špatné skutky. Z krve, která skanula na zem, vyrostla bylina, připomínající tento ukrutný čin, mající listy podobné propíchanému jazyku.

    ---

    „Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“

  • Lípa obecná

    • Latinský název: Tilia vulgaris
    • Účinně pomáhá při: Lípa je vynikající potopudná droga s mírným účinkem uklidňujícím a současně močopudným, žlučopudným a spasmolytickým. Reguluje tvorbu žaludečních a střevních šťáv. Její podávání je plně namístě při chorobách z nachlazení, při křečových bolestech v oblasti trávicího ústrojí a močových cest, při narušené funkci žlučníku.

    • Botanický popis a pěstování:

      Lípa obecná je strom s větévkami v mládí lysými. Čepele listů jsou široce vejčité, velikosti 5 až 8 cm, na bázi šikmo srdčité až skoro uťaté, pilovité, krátce zašpičatělé, na lící tmavozelené, na rubu bledší. Vrcholíky jsou nicí se 4 až 10 květy, nažka široce vejčitá průměru kolem 8 mm. Jde patrně o hybridní druh, tedy o křížence lípy velkolisté a lípy malolisté. Lípa je hojně pěstovaný strom, rozšířený v celé Evropě, občas zplaňující.

      Sběr a používané části:

      Předmětem sběru je lipový květ, což je vlastně květenství s blanitým jazykovitým listenem, sbíraný na počátku květu. Pro léčební účely se sbírají květenství všech tří druhů (obecná, velkolistá, malolistá). Jiné druhy jsou pro sběr nevhodné. Občas bývá drogou i list, který se používá především k inhalacím při aromaterapii. Květ je nejlépe sbírat odpoledne mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou.

      Způsob použití:

      Nejoblíbenější lékovou formou je nálev. Podáváme-li ho v horké koupeli, má mimořádné účinky potopudné. Zkušenosti ukázaly, že nejúčinnější aplikace potopudného léčiva je asi po patnácté hodině odpolední a pak večer. Protizánětlivého účinku dosáhneme přidáním tinktury do čaje, tedy formou lihovodného roztoku. Lipový čaj podáváme velmi často zcela samostatně, s citronem, s malinovou šťávou nebo v koncentraci s acylpirinem. Jinak je lipový květ vhodnou drogovou směsí. Často jej kombinujeme s květem černého bezu, s heřmánkem, s listem maliníku nebo s květem tužebníku jilmového. Droga je vhodná pro pediatrickou a geriatrickou praxi a většina nemocných toleruje i dlouhodobé podávání. Květ je však značně alergotropní, a proto je zcela zásadně kontraindikováno podávání formu inhalací. Pro léčbu inhalací je maximálně vhodný lipový list, který alergické reakce nepodněcuje. Inhalační aplikaci lipového listu volíme například při rychlém nástupu horečky, třeba při chřipce. Ruští autoři dokonce uvádějí možné zlepšení určitých podob astmatu pomocí těchto inhalací.

      Zajímavosti:

      ---

      „Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“